Dopis pro Múzu

Anotace: ...reakce na rozloučení s múzou a na to, že poslední dobou nemám inspiraci...

Vzchopil jsem se opět ti psát,
i přes to, že včera sbohem musela jsi dát,
dnes z okna křičím do celého světa,
ty věty co touha po tobě na papír napsala.

„ Odcházíš i přes to, že tolikrát jsem si tě bral,
nechtěla si se pustit dále než jsi byla,
bral jsem násilím, nic jiného nezbývalo,
na tvé tváři, ale úsměv ti hrál…“

„ Vždy k ránu jsem se omluvil,
že surovost rýmů a pohybů byla nad tvé síly,
ale vždy k soumraku k tobě se opět přitulil,
a tvé jádro až do morku kostí vysílil…“

„ Víš, teď už můžeš běžet světem,
či někde pod osamělým stromem spát,
nezáležím mi na tobě, protože jsi v mém srdci,
a dnes večer, dnes večer opět si tě vezmu…“

„ Do krve budeš mít ruce spoutány,
křiky přehluší romantická hudba,
kulisu budou dělat uhasínající svíčky,
a tvé slzy budu chytat a vypouštět do nebe…“

Stojím na okně a do ulic křičím:

„ Věz, že dnes to bude stejné jako včera,
oči už vícekrát neotevřeš, tys odešla,
nechala mě napospas mých hříchům,
já osamělý, v noci o sobě přemýšlím…“

„ A teď až do vlhka budu si s tebou hrát,
budu se smát, budu plakat, ale hlavně psát,
kousíček skládanky až pak bude dávat smysl,
když povím ti, co nikdo jiný vědět nesmí…“

„ A tak sbohem tvé jsem jen těžce přijal,
zahrabal tě do země, po pár skleničkách na uklidněnou,
kdy hlava se motala, a dnes,
už zas píši verše, pro jinou, na uvítanou…“