Neúprosný masiv dýmajícího úsvitu
zahnal krátkou noc
brouzdám se vteřinou podivného setkání..
Dva páry očí o sebe zavadí
do žil vlije se cit z jisker zrozený
míjení změní se v růžosad
a nitky tajemství pradávný start prozradí.
V pohledu však vepsán je
i závoje černý flór
zcuchané vlasy v rozburáceném poryvu dob
i orgie kříži čeřené.
..oddávám se tichému úsměvu
a duše šeptá cosi
o míjení, naději a lavině splnění
Píseň míjení na lavině
píseň o hledání úsvitu
o cestě, mizící v zátočině
vteřinách, běžících v zákrytu
Píseň rodícich se jisker
těch páru očí co se bojí,
píseň nocí, píseň jiter,
úsměvu, psaném na závoji
***
Jiří senior
12.05.2009 22:39:00 | j.c.