Psí život

Stal jsem se svědkem
strašnýho činu,
a teď vám vyklopim,
kdo nese vinu.

Venku si svítilo,
tak jako dnes,
najednou za mnou
zavrčel pes.

Já jsem se otočil,
on na mě štěk,
tak jsem se radši
dal na útěk.

Prohnal mě náměstím,
potom se zdech,
já nemohl pět minut
popadnout dech.

Když jsem se uklidnil,
vzal jsem to lesem,
jenže jsem po chvíli
nevěděl,kde jsem.

Sešel jsem na cestu,
večer už nastal,
opodál pod stromem
myslivec chlastal.

Ptal jsem se na cestu
do mýho města,
on párkrát škytnul
a spadla mu vesta.

Pak mi to vysvětlil,
kudy a kam,
a já se konečně
dostal až k nám.

Klepal jsem na dveře
našeho domu,
vyhládlej,žíznivej,
ospalej k tomu.

Štěstí mi nepřálo,
já bych se zcvokl,
před plotem zmerčil mě
ten hnusnej čokl.

Koukal se pohledem,
že jsem se bál,
že půjdu pod kytky,
nebo ještě dál.

Už jsem se viděl,
jak si hrob kopu,
a ten pes najednou
zavětřil stopu.

Pelášil silnicí,
horem i dolem,
jenže ho cyklista
přežvejknul kolem.

Pes už dál neštěkal,
cyklista hapal,
po týdnu pejsánka
čiňánek papal.

"To je psí život!"
hlavou vám víří,
jen,ať něskončíte
taky na talíři.