Na rozhraní čehosi
Na rozhraní čehosi
Balancuji na kraji srázu,
nemůžu skočit,
nemůžu ustoupit.
Křikem ticha pláčem váznu,
nemůžu řvát,
nemůžu mlčet.
Chtěla bych padnout k zemi - mrtvá,
nemůžu zemřít,
nemůžu žít.
Už nikdy nezažít to : být tvá,
nemůžu zapomenout,
nemůžu vzpomínat.
Odvátá duše větrem do nikam,
nemůžu do nebe,
nemůžu do pekla.
Samotou stále níže pronikám,
nesmím už dál.
Komentáře (6)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskKomentáře
Tak to na mě dneska nějak silně zapůsobilo...A nezbývá mi než říci, že někdy se opravdu nedá dělat nic jiného, než čekat...až budeš zase moci...ST, síla!!
13.05.2009 21:12:00 | Isobel
Jestliže nemáš protipól musíš unést samotu, ale nakonec no a co? Z té nabídky, co dnes je, tak počkej a bude zas jinak...***
13.05.2009 19:07:00 | uživatel smazán