***
Hřebče
zraněný kopyty vlastního stáda
vzepři se osudu
Nebij se do hrudi
srdce tím nezmlčíš
vyhni se vzpomínkám
pak v poušti
oázu ucítíš
tam vodu pij
pysky si navlhčíš
do hrdla doušky
pochopíš
zchlaď hrdlo řvoucí
oči si rozsvítíš
odkuj si podkovy
bosou nohou vzlétni
ať vítr zachytíš
za pačesy času
uvidíš
kopyty tryskat krásu
***
Až si mi vehnal slzu do oka... mno jo, su cíťa, já to o sobě vím... ST! je prostě málo.
17.05.2009 22:37:00 | NikitaNikaT.