Duše ztracená ve městě Hirošima

Jsi
už tak černá a zaprášená jako klávesnice
conzulu

pro kterou se propadají
ústa dovnitř Jsi pěna co uvízla sama
na molu

takhle chutná smutek
nitra

a vše co už nikdy nemusí mít
své pravidelné zítra

takhle chutná smog a sláva
velkoměst

a zeď nářků utopená v modlitbách pod kamením
cest

utopená v papírcích které může odnést vítr
stejně jako sny na nich a vše co se děje za očima

Takhle chutná duše ztracená
ve městě zvaném Hirošima