Běžím,pěšinou zarostlou,tudy nikdo nechodí,
hledám pravdu v kůře stromů,
ti věční entové,přátelství nabízí,
vědí něco,co já nesmím,umím s nimi rozmlouvat,
prosím o pochopení
Travnaté palouky,plné letních svahů,
zbran minulosti,dávno zrezivěla,
štít vojáka,zrcadlo dějin,
vybledlá bojiště,beze stop zápasu,
chtějí k nám promlouvat,ukázat krásu,
tu nahotu na prodej,přechytře ukrytou,
v ručičkách času
Ostrý nůž,do těla vniká,
protíná kůži,svaly řeže,
hledá srdce,
nestrachuj se,však ho najde
Pitevní stůl,špinavé hadry,
močí vonící,
temná chodba,hradby zámku,
stíny lovící,
mříže v oknech,srdceryvné stony,
do uší ryjící,
tady se nehraje o smích,
postava,tak přímá,
v odporné poze stojící,
strachy se potím,
tisíce hlasů,stěny,ústa otvírají,
pohřbeni zaživa,v mlhavém meziprostoru,
rybí zpěv a ptačí mlčení,
lev zařval,jen Měsíc je svědkem,
mluvím řečí ticha,těch ztracených civilizací,
běžím dál,tou samou pěšinou,
NIKDY NEKONČÍCÍ?!?!?!?!
Docela síla, tohle! Tvé myšlenky z těchto veršů mi kolují v hlavě vždy když se flákám někde po osamělých zarůstajících lesních, polních pěšinách a v parku. Chodím často, je to asi nejlepší způsob relaxace..jak pro tělo tak pro duši. Někdy si člověk vyjasní to co mu vrtá hlavou, někdy se zamotá ještě víc..ale prospěje mu ten vzduch :-)
19.05.2009 18:24:00 | Chancer