Třeštivý zrak skel roztříštěných,
na úlomky, které pokryly prázdnou oblohu.
Mocné stěny jenž zahaleny pláštěm tmy,
bez kapičky světla osvíceny
Mohutná těla časem rozprýskány,
tísnící se tam, kde moře mizí v dál.
Na zrezlé bráně písmem ocejchovány,
po válce všechny fabriky v kraji,
lidmi povýšeny na close down.
V jejich útrobách prázdný zvon bije,
odbíjí čas Gréve,
Vzpomínky větrem rozfoukané
A ve vzduchu otázka:
Kam lidstvo svým krokem spěje???