Do prázdna
hozená slova
splývaj mi s ozvěnou,
když se svou bolestí
v patách
jdu svůj pochod smrti.
Slunce si zaktylo oči
/přece se nemusí dívat/
život se pootočil,
jen špinavý pes líže si
rány,
čas sype písek do hodin,
z lásky zbyde nostalgie
a z rána tichý stín.
Nepláču... jen
jdu ten pochod smrti
až tam,
kde život začíná