kopretiny ve váze

strach nepadá z nebe
a taky
nikdy nezakopne

nerozumím slovům
která mi říkáš
proč mlčíš?

bezmocná deprese se ztratila
mezi oddělenými dlaněmi
nás dvou

/spojit nespojitelné
ve světě kde se zákon schválnosti
vyskytuje všude
je nemožné/

cítím něco co nedokážu popsat
a
cítím to k tobě

jsem nepoučitelná
ale kopretiny taky každý rok
rozkvétají znovu
i když ví že je všichni
budou trhat do vázy

jen mi to nevyčítej

/vím, že to neumíš/