Jak je to ale zvláštní svět,
dát slib
a pak ho dodržet
někdy je těžší,
než sítem
přelít oceán.
Svědomí,
podivná bublina
v těle ti roste,
nadýmá ...
teď jedno jeho chapadlo
s rozkoší
duši tvou popadlo,
skutek než utek
je dokonán ...
Tohleto ale nejsem já,
nedržím v rukou opratě,
koukám,
jak dostávám na gatě
jenom se práší ...
a jeden slib
co dřív
vážně tak úžasným se zdál
v duši mne straší
dál a dál ...
Některé vyřčené sliby, ztrácejí hodnotu hned po jejich vyslovení... jiné se dostanou hluboko do nás... a my jen čekám, co bude se dít dál...
22.05.2009 14:55:00 | NikitaNikaT.
v jedné chvíli cosi slíbíš...
a že chceš...to víš
pak však situace změní se
a daný slib...najednou je na obtíž...
21.05.2009 19:33:00 | shakespeares
Ze začátku se mi to zdálo poskládáno ze známých zkušeností. Jako celek musím říct, že vše do sebe podivuhodně zapadá a vytváří najednou moudrý děj.
19.05.2009 22:35:00 | René Vulkán
Problém slibů, vetšinou nehmotné povahy, a pak problémy s jejich plněním jsi vystihla moc dobře. Často se to stává...
19.05.2009 19:35:00 | poustevník Jirka
vím
jsme jen lidé
tak co s tím
poradím jen
co říká srdce
tomu věř
láska je jak růžový keř
z něj své růže
do vlasů si dej..
ST
a drž se..
19.05.2009 19:24:00 | Mbonita
Pravdivá, no... a krásná k tomu
19.05.2009 18:54:00 | okousaná od světlušek