Pražce

Po železnici každou noc stoupat vzhůru,
za svým andělem,
co je výpravčím
vlaku,
který mi ujiždí vždy nad ránem,
když začínám se ptát.

A pak?

Mávne křídly
a výhybka mi určí cestu k nekonečnu.
Tu mou, vyšlapanou,
pražec po pražci,
jak každé zrnko v přesýpacích hodinách...

čas nikdy neskončí...