Osudová

V domnění, že květiny
nesnesou vláhu,
s pocitem že nemám,
nemám co číst,

vlak už dávno vykolejil
mimo svou dráhu,
na konečnou nedojel
nejednu z jízd.

Do stanice Osudová,
milá paní přednostová
pojede v létě náhradní spoj,

jízdní řád se nemýlí,
nevěřím už na víly,
všechny jsem zabila,
nejsem jen stroj.

Ta paní a ten milý chlapík,
co lístky štípou,
drží mi ruku
a jedou mi vstříc,

řekli, že když zastavujem,
tak brzdy skřípou,
chci ti to říct
už od plných plic.

Možná jsem už taková,
co dětinsky se zachová,
nechci se stáhnout,
nechci jet zpět,

deník můj se nemýlí
a nevěřím už na víly,
vlakem už jsem objela
...celý svět.