Dávno

Daleko...

Na slunném úbočí
maluji první ptáky
a usmívám se...

Výkřiky kačení
neztrácí po letech
rytmiku...

Sluneční paprsky
pořád jen odkrývají
hlubiny
a vítr šeptá tajemství
košíku z proutí
a zemi...

Dávno...
A pořád tady...

Pod okny mrholí
a z listí vane
večer...

A řetěz od boudy
se zrezlý válí
v blátě...

Sluneční paprsky
navěky osvětlí
litery
a vítr šeptá tajemství
o kruzích v obilí
a vůních...

Dávno...
Ale pořád se mě to dotýká...