Sen?

Anotace: O tom, jak je člověk vlastně nicotný a maličký proti všemu, co je kolem něj...

Stmívá se,
vycházejí hvězdy
a já se dívám
na vzdálené světy

Co všechno asi tají
ta šílená strašlivá dálka
jen ony samy znají,
mihotající světélka

Zavírám oči,
z milionů let
hlava se mi točí,
a nejdou vrátit zpět

Snad minulost je skryta
v bájích dávných příběhů
a hvězda stále bliká
k ní stoupám s křídly andělů

Za třepotání křídel
noční vzduch mne chladí
není, kdo by viděl,
jak mne něžně hladí

Na obzoru hory,
ledový je štít,
při úpatí bory,
já lesy slyším snít

Křídla mého anděla
ostře svítí tmou,
krásnou barvou do běla
ke hvězdám mne zvou

On vynesl mne rád
k řece Mléčné dráhy,
zanechal mne stát
a kdesi zmizel záhy

Bez rozmyslu nasedám
do stříbrné bárky,
převozníka nehledám,
vrátím se kdy zpátky?

Kolem ticho pravěkké
zvláštní dojmy budí,
rozhlížím se po letech,
vlny loďku svádí

Je mi jasné úplně,
že dnešní noc je jiná,
plyne si dál nevinně
Mléčná řeka líná

Proplouvám jí lehce,
dál souhvězdí míjím
Plachty napnuly se bárce,
vítr Slunce sílí

sedím klidně, oddaně,
natahuji ruku
zachytávám do dlaně
hvězdného prachu trochu

Náhle zář mne omráčí,
bílá křídla v letu
kdos mne bere v náručí,
uspí mne dech květů

Probouzím se,
ruku tisknu ke srdci
podívám se,
uvnitř prášek třpytící