...........

Bezsmyslná hrouda sesypaného listí,
pohnědlé radostné listí
v náručí prožrané časovými liniemi
a v očích ručičky času,
který změnil barvu Tvých vlasů.

Nejen barvu...

Však pořád v Tobě vidím
neutichající ctižádost, horkost
vzpomínek, naději...
Hořké slzy v květináčích a rozkvétající
kaktusy pichlavých pohledů
hvězdný prach v dopisech
se zamilovaným oslovením :

Má lásko,....

Něžná květino s voňavým úsměvem,
hvězdo mých snů
přání všedních dnů
nenaplněná touho
jak známe se už
dlouho?

Snad věčnost, či víc,
polibek na Tvou líc
a objetí v šálu
hýřících vlasů
s pohledem na věčnou
krásu

Utichající píseň pro ústa
s nevýmluvnou moudrostí
srdce plné radosti
a smutek přelévá hráz
přehradní
Slunce zapadá a v odraze
končících osudů
zalézám na chvíli do sudu

a nechám si Tě vyrýt tetovací jehlou navždy
do srdce, kde už vlastně dávno spíš

Sladce snad, když přikrývá mne spíše chlad
a zármutek nad růžemi černými
usínám taktéž
mezi ne-věrnými
dny
se vzpomínkou jedinečnou na člověka
co odešel dřív než měl,
aniž by sám chtěl
proti vůli
...ba že
zhůry čas
v peněžence budu nosit Tvůj
poslední vlas

navždy