Anotace: ...
Pompézní skutky před publikem, vzpomínky na slávu,
strach a chvění,
averze na skautské šátky,
farní klišé, každodenní rutina.
Jsou to i mraveniště, která si budujeme,
skrytě předstírajíce stavy normálnosti;
i modelína,
z níž je člověk stvořen tak,
aby se během jednoho okamžiku, jedné chvíle zvláštního bláznovství
stal pouhou karikaturou hrdiny
vlastním zrádcem,
zklamaným alkoholikem z republiky kosmos
na kterou není lék.
Ale především je to poselství,
trnitý útěk do divočiny
za vyššími cíli než je život,
ve šlépějích Robespierra,
posedlost černou rovná se gilotině,
jaký je smysl, identit ?
sláva Maratovi! :)
ten měl červenou rád, na svém těle, i v davech přihlížejících, aneb kam zajde člověk při hledání pravdy, lásky, klidu a míru, a spravedlnosti, kam... na dno své vlastní jámy, vracíme se tam s pravidelností
ale červená je taky láska, život, umění, dar
červená je květ
červeně usedá celý svět
do ošatek z psího vína
když zavírá oči medojed
i balerína
16.07.2009 01:25:00 | blue
rudou;-)
05.06.2009 02:27:00 | tenflipskáj dysfunkt