Čas si tě jen tak svévolně nauzdil,
v nelítostných pažích svírá opratě,
bez ohledu na to, o čem jsi kdy snil,
v rychlém klusu bez přestání žene tě…
Těžký náklad, káry hřmotné kola,
jen o krok za tebou, se neustále točí,
jha zátěž, stres navíc zmáhá zcela,
tím vypětím, už zarudlé jsou oči…
Jako šimlík, poslušně klapeš kopýtky,
kol luk, kde ostatní volně běží v dál,
a čas jen práská bičem, nebere servítky,
ty marně přemýšlíš, kde jsi chybu udělal…
Milá Krtičko, děkuji za komentáře k mým stýskacím básničkám po někom a ničem zároveň, už jsem taky přemýšlela, jak a komu dál budu psát, až se z té své stýskací depky dostanu a jestli dál budu, ale myslím si že ano, někdy víc a někdy míň podle toho jak budu šťastná nebo taky ne, jak mít čas atd.., ale musím říct, že mi zde to vypsání moc pomahá, hlavně pak to povzbuzení a pochopení mě jaksi přenáší do pohody, takže ještě jednou díky a pokud bude příznivá konstelace ráda zas něco napíšu. Ahoj Grázlík
30.10.2005 22:28:00 | grázlík
Jojo, známe to asi všichni, ale čím je člověk starší, práská čas tím bičem o to rychleji. Aspoň mi to tak připadá.
28.10.2005 09:24:00 | Keilanne
krásná básnička s pravdou propletenou ve třech slokách
čas opravdu práká bičem všechno kolem utíká a něco bolí víc nebo míň ..stačí se ohlédnout za sebou a zkusit si vzpomenout, co bylo před par dny? jako by se nikdy nestalo!
27.10.2005 19:29:00 | kulishak
Já vím kde je chyba, ale život je těžší než bych někdy měl nést. Ale proto na světě jsme. Ale napsala jsi to moc pěkně. Jako vždy. Pac a pusu na čeníšek Krtečku.
27.10.2005 19:26:00 |