Staletí lži..

Anotace: o neomluvitelnem...

Je sluha boží a slovo neudrží,
mlčeti zlato, on radši stříbro má,
tak o všech vykládá..

On má mít půst a střídmě jíst,
ale furt se jen cpe a je samý hřích..
Je posel boží,
ale z boha si bere jen to co chce..
a co chce říct.

Má pupek, jak tucet věřících a přes to křičí,
že i přejídat je hřích..

Co žen měl, vdaných i jen zadaných,
a přesto křičí, že smilstvo je strašlivý hřích.
Požádat manželku bližního svého,
z hříchů jeden z největších..

A on?

Za slib, že ji inkvizici nevydá,
osmilnil, co se dá..
Je kněz prý posel od boha..

Co peněz měl, od svých oveček..
Nepokradeš to neznal,
už ani ve svých snech..

Dál kázal nezabít
a ve jménu boha chválí ty,
co nechali tisíce lidí popravit..

Ženy a děti na hranicích upálit ...

Na co pak omluva,
že to nešlo zastavit,
majetek chudákům
a druhým ve jménu církve zabavit..

Lhát ve jménu víry,
prý se smí..
Ve jménu boha,
lží oči zaslepí
a do úst odpustek mu dá..

Kdo jemu odpustí ne bůh,
ale i smrt na něj vztek má..

Žádný "Zdrávas Maria" a dvakrát "Otče náš",
ne do nebe, ale do pekla se dáš..
Kdo odpoustí těm, co zhřešili?

To radši k žebrákovi půjdu,
za kus chleba se odporosím
pomůžu jemu
a sobě snad duši zachráním

Však jestli jsou v nebi,
tyto poslové, kati zloději a vrazi..
jestli je bůh vzal k sobě přesto,
že celý život lhali..

Nech mě zemřít pod stromem,
kde neuvidím nebe,
aby duši přikryla černá zem

To radši zatracen budu
a s čistym svědomím,
že nesloužil jsem bohu,
ale žil jsem sním,
ve svém srdci,
s nejlepším vědomím..

Pokaždé, když zvedl jsem ruku,
aby jsem nakraslil kříž,
já žiju v bohu, ne v církvi..
Tak snad mě pochopíš..