Nemít nic je někdy víc (Stříbrná slova)

Mlčíš:
Jako by ti neexistující síla rozkázala mluvit a ty se vzpínáš a
mlčíš,
jako by ti půlnoc okouzlila rty a svázala je červenou konturou, protože
mlčíš!
Snad to sám nevíš. Možná mluvíš a z úst ti vycházejí provázky šepotu. Zašeptám proto:
Mlčíš?
Přistupuji na hru a smutně kutálím kostí. Tak jak mi odpovíš? Rozumíš? Nevíš?
Mlčíš.