Báseň P.

Za nic neručím, mršiny venku jsou.
Neochráním se předtím, abych nepošel.
Můžu ležet na kterékoli mezi. Podbarvená tmou
háže Proserpina krychle na postel. Jsem smutný hvězdný archipel
a bílým střepem oči vyřezávám. Můžu ležet v koutě,
zavážu si oči páskou, budu slep, srdce nabroušené jako střep,
oni dostanou tě. Sketo v okovech. A sketo v klášteře.
Lotosy rostoucí v šeru si beru s sebou na dlouhou pouť.
Je ticho ve stratosféře. Zaslechl jsem o svém těle klep,
směju se rozmlouvaje s Mistrem. Lotosy léčí namoutě
kutě. Jdu na kutě. Jdu vyzutě. Jdu bosky jak Moravanka.
V pokladně mají manka. Problémy jsou malá lanka. Pavouk, kaňka.
Anička, snad Anka. Petřin kámen na rozlehlých polích. Jsem smutný hvězdný archipel
úsvitem ukřižovaný, půjdu do ráje, dobro dělaje, ne v něj doufaje.