Báseň P.

Anotace: Další psychedelická nepochopitelná dadaistická prostě blbost.

Za nic neručím, mršiny venku jsou.
Neochráním se předtím, abych nepošel.
Můžu ležet na kterékoli mezi. Podbarvená tmou
háže Proserpina krychle na postel. Jsem smutný hvězdný archipel
a bílým střepem oči vyřezávám. Můžu ležet v koutě,
zavážu si oči páskou, budu slep, srdce nabroušené jako střep,
oni dostanou tě. Sketo v okovech. A sketo v klášteře.
Lotosy rostoucí v šeru si beru s sebou na dlouhou pouť.
Je ticho ve stratosféře. Zaslechl jsem o svém těle klep,
směju se rozmlouvaje s Mistrem. Lotosy léčí namoutě
kutě. Jdu na kutě. Jdu vyzutě. Jdu bosky jak Moravanka.
V pokladně mají manka. Problémy jsou malá lanka. Pavouk, kaňka.
Anička, snad Anka. Petřin kámen na rozlehlých polích. Jsem smutný hvězdný archipel
úsvitem ukřižovaný, půjdu do ráje, dobro dělaje, ne v něj doufaje.