Den a noc

Den mívá pro mně spoustu vůní
tak, jak život to má rád,
ráno je cítím
v rozespalé zemi,
jak opar táhne ze zahrad.
V poledne obědy zas rozvoní se,
z komínů kouře zavoní,
ve městech auta,
venku zas letní bouře,
vzduch prudkým deštěm provoní.

A večer,
když už noc se chystá,
to potom ztrácím
vnitřní klid,
stříbrně zvonková je,
jsem si jista,
noc, co mi zpívá,
tu nenechám si vzít.
To duše má pak nedbá
rodné hroudy,
vznáší se v oblacích
a chytá vzdušné proudy,
přelétá moře,
má k tomu velké vlohy,
jiskří a nezná hoře,
v průzračných potocích pak
ochladí si nohy.

Má duše nohy???