Nasedni na koně, rytíři.
Noc pod svůj plášť Tě ukryje.
Zítra zas bubny války zavíří
a tělo rozervou líté harpyje.
Pojeď teď rychle za mnou,
nenech se dívkou svou prosit.
Sýček už volá nocí temnou,
plaší jej dusot koňských kopyt.
Do rána zůstaň na mém hradě,
dokud nás neoddělí svítání.
Zítra snad ujdeš cizí zradě.
Vrátíš se pak ke své paní?
Slunce krvavé nízko dnes stojí,
Z dálky zní krkavců volání.
Opustils brzy milenku svoji,
tělo Tvé leží teď na pláni.
Je to zase něco jiného,
kouknout se do doby dávné.
Líbí se mi to,žel konec rozesmutní.
29.05.2009 10:02:00 | s.e.n
Skvěle podané, dá se řéci, že z reálu jako vystřižené... když na to přinde. Moc se Ti totoc dílko povedlo. Za mě jasný ST!
28.05.2009 12:05:00 | NikitaNikaT.