Zdobím se stříbrem,
do boltců ušních
girlandy zirkonů,
vodopád něhy,
na šíji
znamení zvířetníku.
Psáno je
ve starém zákoníku,
pohladit umí.
V ohrožení
zabíjí.
Zdobím se stříbrem,
rozechvělá.
Mezitím slunce
zkoupalo se v Olši.
Zdobím si stříbrem
každý kousek těla,
zezlátlý sluncem
v plné síle,
zdobím
a cítím se provinile.
Až přijde chvíle,
kdy ve světle svíce
uslyším
Tak moc Ti to sluší,
dokonalá,
rozzářená ...
jen já už vím
a Ty snad možná tušíš,
že pro Tebe
mám mrtvou duši ...
Velmi myšlenková a pocitová báseň, mám trochu smíšené pocity, jen tak v hlavě si přemýtám... možná tam něco vidím, co se aj mě se týká.
31.05.2009 10:54:00 | NikitaNikaT.
Vzpomínky - někdy hřejí, jindy studí, tak už to v životě chodí... ST :o))
28.05.2009 21:10:00 | poustevník Jirka