Jedno z kalných rán,
já naposledy
bránu otvírám,
a tají ledy,
věř, že nečekám,
že půjdeš středem,
jen tak odejít,
vím, nedovedem.
Neumíme žít,
jen v osamění,
každý cestou jít,
bez lásky chvění.
Na hodinách čas
posunu zpátky,
chvěje se mi hlas
a krok mám vratký.
Stojíš za branou,
jen rukou mávneš,
strunu ztrhanou
už nenatáhneš.
Dozněl lyry hlas,
vypršel náš čas ...
...však po smutném konci může přijít veselejší zítřek...
ST! :-))
31.05.2009 20:32:00 | poustevník Jirka
Až v srdíčku mám chvěnííííí...ST
opět krásná.
Dovolím se a opíšu její znění.
31.05.2009 11:16:00 | Tanzania