Šílená

Anotace: ...

Vidíš se jak skomíráš,
snad ještě rok budeš žít.
To jsou ty dny,
kdy chceš tu pořád být.

Jenže čas běží,
ty ho nedokážeš zastavit,
snažíš se plout,
víš, že nedokážeš zvítězit.

Chtít všechno jinak
a přesto nic nechtít změnit,
chceš ten život spálit
a nebo tady být?

Jenže zase další rok,
dalších dvanáct měsíců,
měla si přece umřít,
tak proč si pořád na živu?

Chtěla měsíc třináctý,
chtěla více času,
chtěla poznat svobodu,
chtěla poznat spásu.

To ostří, co do sebe bodáš,
to ostří, to, pro který se prodáš.
Víš to sama, sama sebe už znáš,
jenom se rozhlídni, nic už nemáš.

Vykradené duše a zničená těla,
takhle si to opravdu, vážně si to chtěla?
Už sama víš, že jsi nejspíš šílená,
pro okolí cvokem, s tím, ty už jsi smířená.

To ta, které skutečně jsi věrná,
ta co nosíš po kapsách a pícháš s ní do těla.
Stále tohle všechno, pořád ještě chceš,
utápět se v iluzích a z života mít lež?

Jo prý, že si šílená, to byla dříve sranda,
jenže teď tě znám a doufám,
že už nebude to pravda.