Ráno

Na rozhraní snu a bdění
Na oblacích z duchen z peří
V uších zvuky kuropění
No a potom skřípot dveří

Do místnosti den se vkrádá
Jako zloděj v roušce noci
Slunce které máš tak ráda
Dík jemuž jsem právě procit

Rozsvítí ti úsměv na rtu
A mě v očích tuze pálí
Lampa co Bůh naschvál dal tu
Abychom snad nezaspali

Polštářem si hlavu kryji
Kdyby ještě chvíli spalo
Za mřížemi z žaluzií
Co jsou husté, ale málo.

Do dne který takhle začne
Levou nohou stávám z leže
Jedu s vozkou co řek: „Račte
Dnes však řídím bez otěže!“