Nechávám
v sobě
doznít
tvá slova
...s vůní mlžných rán
Pohled
odvrácený stranou
skrytý oparem
olšovým pápěřím
a tvou úzkostí...
Obstojím...
říkají
neslyšně
tvé oči
Slyším je křičet...
Jenom nevím:
je na konci věty
jistota
nebo otazník...?
Pár teček za několika nevyslovenými myšlenkami
zvláštní ticho na duši . . .
jen krev ve spáncích šumí
vodopád ztracený v mlhavé dáli prožité pohádky
v zamlženém zrcadle přízraky ztraceného štěstí
Ztrácející se hebkost polibku
v raubířské realitě bouřlivých dnešků
ztrácející se vůně
Jen dětské dlaně
jen ty se choulí v těch mých . . .
Samozřejmě hřejí
Sladce . . .
12.06.2009 18:21:00 | rolon
Oči vyzradí mnohé..otazník však mám za každou svou myšlenkou :-)
06.06.2009 21:28:00 | Chancer