Zase točí se svět
kolem dvou krátkých vět
má či nemá Tě rád ...
Kolikrát
byla noc dlouhá
jak století,
každou vteřinu,
hledáš příčinu
svého prokletí.
Plátno - přivřená víčka,
sen - filmová smyčka
nocí proletí.
Titulky hlásí
už dost,
tento sen
že je jen
minulost.
Zamkni sny do archivu
a klíč
zahoď do smetí.
Ráno moudřejší večera bývá,
jenže bolest snů tvých neubývá,
ta bodá Ti dál
v paměti ...
Jituš, skvěle napsané, opravdu... prostě jsem se tam našla, zvláště ten závěr, ale některým to prostě nevysvětlíš... chjo. ST!
09.06.2009 15:41:00 | NikitaNikaT.
To střídání rytmu - rýmy AA a pak naráz o kus dál rým na něco dřívějšího, skoro pozapomenutého,- dává dílu svěžest.
08.06.2009 15:37:00 | René Vulkán