Sebeklam

Říkám ti slova útěchy a naděje,
zvláštní on už mě nebolí,
a i když nepřítomen se mnou je,
necháme lidi ať blábolí.
Víš, sestro, v lásce není radno,
však nenechej ji padnout na dno.
Kde z trní růže vykvétá i uvadá,
kde slavík náhle ztratil hlas,
za lásku není žádná náhrada,
tak zavři oči, ztichni, zhas.