Pouliční blouznění

Studená sprcha od pouličních lamp,
kdy v polibek na jejich tělo se stáváš,
jen příznivcem množiny nekonečných jmen,
co na papír květiny ve střepy z lamp napíší.

Jak jednorožec poslední z hory se díváš,
svůj trumf pevně v rukám dřímáš,
nebojíš se vzlétnout, nebojíš se padat,
pak ústa jen na studený kov v letu přitiskneš.

Pouze černou tmou noc bez lamp se stává,
v milostné svádění jsi všechny do svého doupěte
v brzkou dnešní hodinu si natahal,
a jen chodci, osleplí, po chodnících teď bloudí.

Z parapetu na kterém čekal jsi večernici,
dnes svíčka do hvězd září,
hledá cestu tam mezi sestry své,
nosí štěstí a polibky od … nocí…