Jsou slzy...

Jsou slzy... a slzy.

Jsou plameny.
Když se tak koukám do ohně:
jako slova opadává žár a chladne v popel,
začíná mi být líto.
Všeho.

Jsou řeky -
- jsou naše, když pláčou vodu do cizích moří?
Řeky a potoky... a ryjí stružky na tvých tvářích
a nevysuší je oči, ať si září.

Jsou pole plná máku a pole plná jitrocele.
Jsou pole, jež člověk nikdy neoseje
a city, které nikdo nesklidí.

Některé bouře nikdo nezasil -
- lidé je sklízí plnými doušky.
Jsou lidé, mají semen plná vědra.