Vzdálená láska

Má lásko jsi tak vzdálená
kde jsi kam jsi se schovala
má touha je tak šílená
a duše zoufalá.

Už neslyším tvůj sladký hlas
nepatřím na tvou krásu
nevidím vlát tvůj tmavý vlas
tvou tvář v níž tolik jasu.

V ní však též mnoho smutku je
jejž osud v krásu vepsal
možná i trochu naděje
pro níž jsem noci nespal.

Teď nespím řadu nocí zas
kde jsi já nemám zdání
jen opět chtěl bych spatřit jas
těšit se ze setkání.