Levá a pravá komora řeky

Levá


Přinesl jsem si přes ramena slunce
(bylo v něm strašný horko)
a stíny nad Prahou
jako vlhký koláč
vábily k ochutnání -
mraveniště nádhery
švédský stůl
(1648).

Bylo to ono ráno
jako prastará posvátná mumie
jako přetažený nádech
kdy nemůžeme rozhodnout
jak to skončí.

Velké pískovcové koule
luštily tajemství červených kaprů
a je v hroznech
hadi a výři
výři a hadi
oni nám víc neřeknou -
a jak bláhoví ptáci
na kamenech řeky
zazpívejte červnu
drozd -
drozd -
možná naposledy.

Černý had na kolejích
vozí přes řeku tunelem
převozník a revizoři
uzavřeli tiché spojenectví
vedle sebe
u zviklaných stolů
a programátor s indiánem
popíjí starou oranžádu -
znamení míru.

A my žijeme.

Krásná rána.
Bohatá poledne.
Večer plachá doplňovačka.

Tisíc let před námi.

Předkové na řetězech.

A jestli zlato templářů
je tady skutečně pro nás
pak ať
ve skrytých zahradách

nalezneme

obyčejnou kočku
která nás nikdy nenechá
ztratit v pulzu bytí.


+++

Pravá


Přes ramena slunce nesa
horko smáčí úhly paží
nad městem se vznesly stíny
marně vlhký koláč stráží
nežli zvábí
k ochutnání
kov a kámen v mraveništi
ráno!
žádné smilování
švédský stůl když
bzučí
blyští
do dechu se vpravím jitru
jako schránka
na mumii
s posvátností
starou
křehkou
roky v očích v ní se skryjí
skončí-li to
nevíme jak
velké koule pískovcové
rozluštěte kaprům šifry
v hroznech hadi -
výři -
snové -
oni nám víc nepovědí
kraje řeky
blány ptáků
v šedé krajce šlapem vodu
reflektorům vzdušných vlaků
černý plaz spí na kolejích
převozník
a revizoři
nad řekou je červen jejich
jitra v půldnech nocí hoří
jenom parky
zmrzlinářky
těší nebe
tím
že pláče
podél stolů rozviklaných
čeká ajťák
na Apače
jsme tu s nimi -
léta v skoku
cukr v času oranžádě
maltézský psík řádně v boudě
další stopa na zahradě
pozakryté duchů zraku
kráčíme kam -
bylo -
není -
kočkou mezi

jsem

a nejsem

po tepně
jsme provázeni.