Údolí smrti

Tam kde hrobové ticho
není pouhou frází,
oslepl růžovou záplavou snů.
Přitom i trochu oněměl
jak příroda zařízla svůj nůž
a hlubokou ranou ve skále
soutěsku porodila.

Přelétl ji svým vnitřním pohledem,
poslepu kráčeje dál.
Ochutnával stopy historie,
s vůní budoucnosti nesl džbán.
Kameny omleté pláčem zimy
mohli by předlouze vyprávět,
raději pomlčí
neb málo těch
co umí naslouchat.