Návštěvnost
Na scéně
Na scéně
šnečí uličkou se prodírám
den po dni
každou vteřinou
do spirály dějů zapletena
o svůj příběh se podpírám.
Děj se odehrává..
nabaluje velikost
jak kuličku od Hovnivála
někdy silou
někdy až zastavím se
někdy drhnu hubou o zem
jindy do šnečí ulity se skulím
A bulím
A bulím.
Život je kulisa...
hra...
divadlo..
V němž hrajeme každý svou roli
za oponou lidské tváře
herecky se mění.
Já znám svou roli
nechci tvář dvojí...
Scénář již dopředu
napsaný osudem
jak v životě, tak na jevišti
tleskat budem
či nebudem?
Zda vyjít z ulity..
zda odvalit brouka kuličku..
jak odehrát scénu lásky
šťastni budem
či nebudem?
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisknejvíce se mi líbí dvě poslední sloky, pěkný shrnující závěr.
21.06.2009 15:42:00 | tvoje líčko. ale můj ďolíček
Tak nějak se tou podstatou někdy zabýváme víc,no jinak by si nenapsala to co píšeš,přišlo mě to nějaké známé.Je to buď sugestivní,a nebo že by to bylo o mě.
15.06.2009 15:49:00 | Elisha
veľmi pekné, filozofické uvažovanie, prínosné iste, tento štýl mi sedí, ST
14.06.2009 16:25:00 | Juraj Hrom
Dík, že ses pro mne objevila. Souznění "o)
14.06.2009 14:40:00 | Churry
Šťastni budem, budeme-li chtít ... Nikdo to za nás neudělá.
14.06.2009 13:32:00 | Zasr. romantik
Hloubavé a myšlenkové dílko. Víš, někdy je to opravdu těžké, žít, milovat... etc. Ale, není potřeba mít dvojí tvář. Upřímní lidé, nenosí masku, aj když na svoju upřímnost... sem tam... tvrdo doplácí, jako třebas já... někdy to moc bolí, ale čas... ten prevít, běží dál... a my s ním.
14.06.2009 11:14:00 | NikitaNikaT.
Nebul, to je k ničemu.
14.06.2009 10:34:00 | Psavec
Život je jako váhy...jednou jde ručička nahorů a pak zase dolů...
14.06.2009 10:22:00 | labuť