Jsi

Jsi rána, co se nezahojí,
jsi moje věčné "Mám Tě rád!",
jsi krutá víra v pod obojí,
jsi mé nikdy, napořád.

Jsi chvíle, která pominula,
jsi starým bytem v podkroví,
jsi touha která ustrnula
a čeká, až se probudí.

Jsi kouzlo, které nevyřčeno,
Bůh ví, kdo Tě vysloví,
jsi jako kámen na dně řeky
odsouzena k mlčení.

Stáváš se láskou pod mramorem?
Stáváš se láskou v rozpuku?
Stáváš se citem v nikotinu?
Či prázdnou bednou ze zinku?