V zahradě jsem
sázel semínka rostlin.
Za každý svůj čin jedno,
za pravdu dvě,
za lásku tři,
za lež a slabost semínko plevele.
Seděl a přál si
v chladném kostele
na dřevěné lavici, kde prkno
jest nadějí a spásou,
že můj život se v té zahradě
tiše -
jako poupě rozevře.