Vždyť víš..
Vždyť víš..
Skrze mne vidíš
máš mě přečtenou.
Ale nejsem Tvou ženou.
Nebo nevidíš..
a čteš z mé duše?
Ale nemáš mé tělo.
Cestuji v čase
vanilkou voním
po Mléčné dráze pluji
souhvězdí zdobím.
V jiné dimenzi
na jiné planetě jsme se potkali
od něžných dotyků až k bráně nebes
spolu se dostali.
Ve stavu beztíže
jsi právě těď...
se svou ženou.
Obletuješ Polárku
skrze mne nevidíš
a čteš z mé duše.
Cestuji v čase
vanilkou voním
po Mléčné dráze pluji
slzičky roním.
Kde jsem...?
Vždyť víš...
Cestuji časem!
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Kdyby to tak šlo si stopnout raketu a nechat se vypálit na jinou planetu, třeba támhletu a říct hej, vezm mě na kosmickej vandr, přece bys v tom, brácho, nejel sám :-)
21.06.2009 15:57:00 | Chancer
Mám z toho pocit,že to celé vypadá jako oděrka ,takový stroupek na hrudi,ale jde nejspíš o bodnou ránu dlouhou tenkou jehlicí.Cítím jemnost,takt a silnou osobnost.
19.06.2009 22:08:00 | Elisha
s vesmírem se dnes roztrhl pytel... ale sype krásné verše, jedna báseň!
18.06.2009 08:39:00 | nejsembásník
