Návštěvnost
Pod deštěm
Pod deštěm
Začínám mít strach,
že je toho příliš
Sbírám uzlíčky slz
a po vzoru Saturnina
rozdávám lidem
koblihy spokojenosti
Ale oni chtějí být smutní
Já taky… někde hluboko uvnitř
Po planetě mé duše však
běhají rozverní kosi,
rozdávají třešně radosti
a chtějí pírky hladit
každou opuštěnou pecku
Pokládají je do postýlky z hlíny,
čůrají na ně smích
a nezavřou zobák,
dokud je nedonutí k růstu
A z neživého
vstane léčivka pro oči
s perlami sladkých rubínů
Mokré mrtvo
zdá se být neúrodným
… jen najít prasklinku
s čouhajícím klíčkem naděje
a bez hranic nadváhy
zakousnout se do koblihy…
Dobrou chuť
černí pasažéři
stromů života
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk...černí pasažéři stromů života... skvělý obrat.
23.06.2009 09:30:00 | Marfuša
... hlavně když ta kobliha byla dobrá ... mňam .. hned bych si taky jednu dal ...
22.06.2009 08:42:00 | vapiti
Inu,velice široce jsem se musela usmívat.Děkuji za ten srdečný a hluboký úsměv díky člověku,jenž je neobyčejně nádherně křehký a tak smyslně romantický.Teď myslím na ptáčky a moji oblíbenou knihu Saturnina,tedy vedle mé opravdu zbožňované :Malý princ.Děkuji za tu radost z malých,milých a něžných slov.Ilona
20.06.2009 22:59:00 | poetická ilona
Krásná slova jsi nám tu nakapala.
20.06.2009 21:23:00 | Psavec
...právě jsem si přečetla, jak je život těžký, přesto úsměvně něžný, tedy vnímán Tvojí duší... :-)
20.06.2009 16:57:00 | Lota
...prasklinka s čouhajícím klíčkem...paráda ST
20.06.2009 15:22:00 | WAYWARD
chutná dešťová báseň, v přírodních živlech je mnoho alegorie :-)
20.06.2009 13:15:00 | ziriant