Za mřížkou vlasů
Za mřížkou vlasů
Rozdělit
minulost dne
na černé a bílé střípky
Ale co když je nejvíc šedivých?
A jejich černé okraje
přináší tmu
prázdných děr
komunikačního entlu
…pak je dobré
smočit zrak
v kabátu louky,
kterou češou větrné myšlenky
Skrze mřížku
vlasů a trávy
se těsně před okem
skládají puzzle
cukru a soli
Paprsek svobody
kojící hladové srdce
se zatoulaným chroustem
dětství
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Jak krásně si dokážeš pohrát se slůvky, dát temu nádech jistého reálu, životnosti... moc hezké. ST!
30.06.2009 20:18:00 | NikitaNikaT.
... to já při čekání na autobus většinou myslím na nesmrtelnost chrousta ... :-), no dobrá, trochu kecám, většinou si čtu ... a báseňka ... jako vždy perfektní ... do filozofování o tom co je mezi černou a bílou se raději pouštět nebudu ... krásný den ... :-)
22.06.2009 08:40:00 | vapiti
...musela bych dlouho čekat na autobus, abych něco stihla v hlavě složit... :-)
20.06.2009 16:49:00 | Lota
Inu,dnes cítím v duši křehké a matně lehké jako satén,že se toto moc hodí.I to počasí si malinko zahrává s radostmi,strastmi,pohledy na svět...naším člověčím nitrem.Děkuji za půvabný obraz za nimž cítím pestrobarevnou srdečnou inspiraci.Takovou koláž cukru i kyselých hroznů opředeno tajemném i něhou v doteku.Pěkný den přeji.Ilona
20.06.2009 15:48:00 | poetická ilona
