Vůně

Ve vzduchu zavoněl ten cit prudký a čistý,
místností se line vůně citrónů a máty.
Mé naděje? Byly břitem strachu sťaty,
mé slzy? Kanou na okvětní plátky růže a její listy.

Vůně prostupuje do mé duše,
já jen vnímám bolest prázdnoty.
Opět a zas schovám se za masku despoty,
a budoucnost si přečtu z ovíněné Venuše.

Maska posázená rubíny z mé krve,
ozdobená perlami mých slz.
Já stavím si v srdci nedobytnou tvrz,
ze střepů mých snů tak jako prve.

Tvrz obehnána ostnatým drátem..