............

Už i sny pomalu mizí
a vše je tak náhle cizí
když ve večerním šeru svit ztrácí se
v dějích nekonečných
a v tichoucím ránu noci
ve svárech horoucích objetí
ztrácí se v páře
upřímné dojetí
z radosti spatření
jen okamžiky maření
stopy smazané
v prachu pouhý stín
dešťových kapek svit
v odrazech zmoklých jeřabin
bez pomoci pod nebeskou krajinou
tam kde krásy něžných slov nehynou
zmírají hvězdy v očích každou vteřinou
pod temným šálem květoucích alejí
dlaně dnešky zaklejí
uhranou prasklé struny kytary
zapěná píseň posmutnělá
jen refrén a slova nevyřknutá
v prosebných pohledech kritiků
slunce v ráji dotyků

pohlazení drsné krásy
naděje místo spásy
protkané časy v pavučinách
zrosená louka na bažinách
v dlani květ vlčího máku
aroma květů lip

v srdci tupý šíp

a

na stěně němými ústy
zapomenutý slib

...vyznání

každého z nás

Mne?
Tebe?

všech
kdo dokáží spatřit krásu
nebe

...