Rozcuchaná vize
Rozcuchaná vize
Anotace: Jsou bytosti, které nikdy úplně nemůžeme mít… a pro ně ztrácíme ty, které jsme mohli mít navždy
Rozcuchaná,
tichem vykřičená do dálek,
maluje obrázky do mlhy
Už nechce, aby je někdo viděl
To dřív…
mezi kolejemi řas
ujížděl vlak nadšení
do všeho
pro všechny
Časem se obloha změnila
v oblaka sazí,
bez možnosti připnout
alespoň pohyb racků
Jen pro vrány tmy
se stala přístavem
To dřív
věřila každému chloupku Tvé náruče,
dokud ztráta soukromí
nevyplenila její zahrádku snů
Rozcuchaná
každé ráno smáčí své rty
novým dnem,
dalšími slepými kroky
sešitými krajkou minulosti
jde do stop rosy
ve své duši
Komentáře (14)
Komentujících (14)
Doporučit
Tisk
Ne vždy náruč nese víru,
oblaků modř, křídla racků,
zná vize polibek i facku
a zbude jen hrst suvenýrů
***
Jiří senior
23.06.2009 10:38:00 | j.c.
Pro sny se růže rozevřela
vydala svěží vonný dech
a kdo k ní nepřivykl zcela
nepoznal život a má pech
.... moc pěkně žensky jsi se vyjádřila
23.06.2009 09:25:00 | Marfuša
...jako toužící dáváš a tlukoucí necháváš vejít...
ale jinak souhlas voděnkou, nebo spíš úvaha s voděnkou :-)...
22.06.2009 16:59:00 | Lota
Voděnko, vím... Myslela jsem si, že na to někdo poukáže... Ale fakt nemyslím Freudovo a Jungovo "vlastnit někoho" jako majetek... Ale to duševní spojení, to prorůstání srdcí, víš...
22.06.2009 15:30:00 | Levandule
vzít ... smačkat ... odhodit a nechat rozplesknout o zeď nářků ... splín ... třeba je to jenom zlý sen a pak to probuzení a úleva, že nic není tak jak se může zdát ...
22.06.2009 13:12:00 | vapiti
