Anotace: ..takových "až" by bylo vážně mnoho..ale nač křečovat, když toužím dát si pohov..:o))
Až vylížem si svoje vleklé rány
pak zhojeny snad budou věty, které psány
neb přetvářka je pseudomaska hany
všech, co se snaží zůstat nepoznáni!
Až poznáme i lásku v smyslu slova
pak nebudem už muset preludovat
neb hovořit a nesnažit se chovat
je pouhou berličkou „mít rád“ a nemilovat!
Až pochopíme velkorysost mysli
pak realita nebude hra s čísly
neb osud hoden těch,co bez předsudku myslí
vždy více na druhé. Pak aura bez závisti!
Až vyrovnáme se s tím, co je dáno
pak výslednice nezazvoní hranou
neb kdo chce krmit jen sám sebe manou
ten těžko říká pravdě nashledanou!
Až budem vážně držet pravé štěstí
pak na obloze duha moudro zvěstí
neb to, že vadnem věčně na rozcestí
jasnou je ukázkou, že cestu hrnem pěstí..
Moc krásná a pravdivá slova jsem v Tvé básni našla... Každý někdy stojí a přešlapuje na rozcestí, ale zvolená cesta je vždycky jen na nás. I když ta rozhodnutí jsou někdy hodně těžká... Tam, kde zvítězí srdce nad mamonem, je krásné teplo...
22.06.2009 15:42:00 | labuť
Kritická báseň s touhou rozlišit, co je pravé štěstí a láska. Necítím se být podobným rozhodčím... Já jsem asi pořád na nějaké křižovatce stínů a paprsků...
Ale někdy se umím pořádně zlobit... A smát se...
Zdravím Tě, vás... až po ten nejmladší poklad :-)
22.06.2009 15:38:00 | Levandule