Uplakaná...

Podívej se z okna,
Ty uplakaná...
Co vidíš?
To jen nebe pláče
a já jsem ta poslední,
co přes kaluže skáče.

Říkáš, že mám plakat taky?!
Ne, já už nechci, víš?
To přece už udělaly mraky,
jen Ty stále přes slzy nevidíš.

Tak přestaň, už toho nech!
Vždyť žádný chlap za slzy nestojí!
Kapky Ti stékají po zádech,
ty stojíš v pozadí
a já dál – pletu věnec ze chvojí.

Věnec, jež na hrob Ti dám,
sama si hrobníkovi na lopatu sedáš.
Já vím, nikdo nechce být sám,
ale netvrď mi, že ani kamarády nemáš!

Máš mě, tak si toho važ!
Už přestaň fňukat
a usmát se snaž!