hadí ocásek

přijala jsi mne
nahá
do svého lůna
já
procházel se bosý
noční krajinou
poskládanou
z odlesků lamp
a tvarohových buchet
uvězněných v kamenné slupce

energie
spoutaná vlastním tělem
myšlením

oko a ocásek
hada
který nás barevnou duhou zapomnění
vede po cestě
poznání
o vlastní sexualitě
jenž skrze srdce a myšlení
jeden celek jest

svléknout se z kůže
plout po tónech tamtamových bubnů
pralesní symfonií
uvolnění

sám korzoval noční ulicí
přesto šťastný
ucítil pach svého EGA
ví .... cítí ....
vnitřní harmonii
znovuzrození
*
miluji
VÁS
lidé
*