zametl jsem
zamračené nebe
na ramínko
pověsil všednost
oblík se do naha
přemostil vzdálenost
a ponořil se
do tvého zvonu Vodnářko...
něco se chystá...
promnulas mi uši
voda začala tvořit
podivuhodné obrazce
zvuk se zhmotnil
začal rezonovat
na hladině
někde uvnitř se rozeznělo
a já se rozeběhl
po spirále
tvých alikvótních tónů...
řeklas mi: ,,Vítej,,
v zahradě
opředené tajemstvím
klíčových článků
kde jsme sami sebou
spolu
otočme stránku...
je čistá...
můžeme psát...
i mně se velmi líbí..
oč počátku až do konce..
zaujals moji chvíli..
tvé tónování v kolonce..
24.06.2009 11:19:00 | šuměnka