Přímky

Jako při hodině matiky
zopakujeme si přímky,
přímky v kružnicích.

Jen vnější přímka,
jak holka, cos viděl
v projíždějící tramvaji.
Jen němý pohled,
co srdci se zatají.
Skryt v hlubinách mozku,
ztratí se v dáli.

Pak je tu další,
jak dětská láska,
co v duši tvé zůstane,
však srdce ji nezná.
Snad chytlo se na chvíli,
leč ztratila se slečna,
tak jako kružnici
uteče tečna.

Však pak přijde přímka,
co do srdce se zaryje.
Všechno přestojí
a těžko se ukryje.
Sečna se jmenuje,
co tvé srdce kříží.
Krásná i trpká je,
do konce života,
když před druhým bodem,
co kružnici protíná,
stopne se navždy,
ta láska jediná.
Láska co začíná,
však konec nevidíš..