Přes vrcholky hor,
ať sníh tvé stopy
mžikem zničí,
kolem černých skal,
ať vítr do uší
ti fičí,
středem temných úžlabin,
kde chlad uléhá
na tvůj stín,
nebo pouští zlou
co žhavé slunce hostí,
tou pustinou děsivou
vybledlých kostí,
i přesto běž!
Jdi za hvězdou.
A kdybys sám byl
bez přátel,
už shrbený
a s hlavou šedivou,
byl třeba hladový
a bosý
ty přesto chvátej
za svou vidinou.
I kdybys pravdu znal
že tě zlá nemoc zkosí,
neváhej
jdi za hvězdou.
To světlo musíš
ve svých očích mít,
nikdo tě z cesty
nesvede,
tak pevný v odhodlání
musíš být.
Sírius bledý kupředu
tě povede.
Jdi za hvězdou!
Člověk občas to odhodlání, na malou chvílu, ztratí... ovšem, zdali se dokáže vrátit na tu správnou cestu... toť otázka.
30.06.2009 20:39:00 | NikitaNikaT.
hvězdou svého sdrce
nespal si však ruce
nehřeje jen to co svítí
bez světla však není bytí
30.06.2009 13:51:00 | losscar
Hezká básnička. Sírius je naše nejjasnější hvězda, je tedy dobrý průvodce.
30.06.2009 10:13:00 | Psavec